O narozeninách

Na jednu chvíli jsem odložila rozečtenou knihu, vypnula počítačovou hru a sedla si, abych stihla něco napsat. Pravda je asi taková, že jsem nezodpovědný ulívač, který si nenajde čas ani napsat článek do školních novin, natož pak k sobě na blog. Chtěla jsem vydávat článek častěji než jednou do měsíce, ale vypadá to, že bych kvůli tomu musela opustit školu, přestat spát a vyhodit všechnu elektroniku z mého pokoje.

Dny se přeměnili v týdny a po Vánocích a divokém silvestru nastává leden, měsíc vlka. Jakoby onen silvestr byl nějak divoký a jakoby tu nějací vlci žili, heh. Ano, přišla na mě poněkud ironická nálada, protože tento měsíc rozhodně neuhání směrem, jakým bych si přála.

Díky nedávné "milé" otázce jedné paní profesorky, která se tázala, kdo další ještě nemá rád leden, se cítím obvykle ještě hůř, protože kdo by chtěl mít narozeniny zrovna v lednu? No, já nemám na výběr. Narodila jsem se před lety a nemohla to ani sama ovlivnit. Ano, jako malá jsem zbožňovala tento den, ale teď už z toho tak moc nadšená nejsem. Vždycky jsem se nemohla dočkat, až si rozbalím dárky, půjdu si hrát s návštěvou a usnu s domněním, že už jsem zase o rok starší. Ironií je, že se v dnešní době nemůžu dočkat pouze toho posledního. 

Není to tak že by návštěva nepřijela nebo že bych žádné dárky nedostala, to ne. Jen už jsem starší a uvědomila jsem si za ten čas hned několik věcí. Není mi příjemné, když na mě někdo kouká při rozbalování dárků, protože jak je vidět, neumím úplně ideálně vyjadřovat radost. Dárky se mi i líbit klidně mohou, a klidně hodně, ale prostě to nedokážu nefalšovaně vyjádřit. U návštěvy je to takové, že se svojí sestřenicí nebudu mít už nikdy tak dobrý vztah jako dřív a žádná "kamarádka" nejspíš nepřijede, protože na mě kašle. 

Znáte ten pocit, když si vaše nejlepší kamarádka najde kluka a začne s ním trávit veškerý svůj čas? Doufám že ne. Možná zním jako strašlivý sobec, ale do přátelství musí dávat něco obě. Ne jenom já. Nebudu chodit někam s nimi, protože jim nechci křenit a navíc mi nepřijde, že bychom s jejím klukem měli nějak výborný vztah. Panuje mezi námi nepříjemné nevraživost. On nemusí mě a já z nějakého důvodu mám pocit, že to není dobrý člověk. Ne že bych jí nepřála, aby byla šťastná, ale cítím se celý dny sama. Nejenom cítím, jsem sama, protože jsme vždycky byly hlavně my dvě proti celému světu a teď je tu i on. 

Jdeme ze školního ústavu, jsou spolu. Přespává u nás, celou dobu si s ním psala. Ne, že by u nás nějak často přespávala, bylo to jednou. Je přestávka, sedí spolu a povídají si. Už chápu, proč máma říkala, že je špatný, když spolu chodí někdo ze třídy. Asi by ji hodně naštvalo, kdybych ho vyslala někam na měsíc? 

Máma mi řekla, že bych si měla pozvat někoho na narozeniny, zašli bychom si do kina a pak na jídlo. Udělali si hezký den. Haha, jediný, s kým někam půjdu, bude ona sama. Koupit bundu a pak na sushi. Všechno nejlepší.